Etnobiologie

Etnobiologie je nauka o dynamických vztazích lidských kultur a jednotlivých etnik k živým organizmům a k jejich prostředí. Etnobiologie zkoumá složité interakce mezi těmito subjekty. Dělí se na:

  • etnobotaniku, případně její podobor ekonomickou botaniku, která se zabývá ekonomicky zajímavými rostlinami;
  • etnomykologii (studium hub a jejich využití);
  • etnozoologii (studium fauny – domestikovaných i divokých druhů);
  • etnoekologii (vztahy mezi organismy a jejich prostředím);
  • etnofarmakologii (tradiční léčitelství s využitím rostlinných,  živočišných a dalších přírodních zdrojů)
  • a dále na etnoveterinářství, etnotaxonomii, paleoetnobotaniku a další podobory.

Etnobotanika je potom bezesporu vědou nejstarší a obecně nejznámější. Otcem moderní etnobotaniky (cca od 50. let 20. století) je bezpochyby známý americký vědec Richard Evans Schultes (*1915 – †2001, obr. 1),, jenž se věnoval především výzkumu léčivých, halucinogenních a jedovatých rostlin Amazonie (např. šípového jedu curare či ayahuascy). Z jeho následovníků je třeba jmenovat dva velké popularizátory této vědy: Marka Plotkina (*1955), a Wada Davise (*1951),]. Také oba tito autoři se dlouhá léta zabývali výzkumem v několika regionech Amazonie. Z významných osobností současného etnobotanického výzkumu v Amazonii a přilehlých oblastech lze zmínit (a tím odkázat zájemce o další studium na jejich práce) Reinera W. Bussmanna či Jamese A. Duka.

schultes_amazon_1940sObr. 1 Dr. Richard Evans Schultes v Amazonii ve čtyřicátých letech 20. století. Zdroj: Botany Libraries, Economic Botany Archives, Harvard University Herbaria, botlib.huh.harvard.edu/libraries.

Z původně převážně popisné disciplíny se rozšířením kvantitativních metod stala etnobotanika více exaktní vědou. Jedním z ožehavých témat současné etnobiologie je biopirátství, kde se jedná především o ekonomické zisky plynoucí z různých patentů na jednotlivé komponenty/sloučeniny rostlin, hub či živočichů. Příkladem etnobotanického studia a jeho výsledků je výzkum rostlin používaných k přípravě šípových jedů. Díky jedné z těchto rostlin (Chondrodendron tomentosum Ruiz & Pav., Menispermaceae) byl extrahován a následně popsán tubokurarin. Tato sloučenina byla v minulosti široce používána v anestezii. Přestože se dnes již nepoužívá, celá skupina současných léčiv by bez objevu tubokurarinu nejspíše neexistovala.

 


Použitá literatura

pro export citací ve formátu RIS klikněte na [CITE]
Doporučená literatura
Shanley, P., Pierce, A.R., Laird, S.A., Guillén, A., 2002. Tapping the Green Market: Certification and Management of Non-timber Forest Products, People and Plants Conservation Manuals. Earthscan, London, UK.
Anderson, E.N., Pearsall, D., Hunn, E., Turner, N., 2011. Ethnobiology. Wiley, New Jersey, USA.
Martin, G.J., 1995. Ethnobotany: A Methods Manual, People and Plants Conservation Manuals. Earthscan, London, UK.
Mori, S.A., Berkov, A., Gracie, C.A., 2011. Tropical Plant Collecting: From the Field to the Internet. TECC Editora, Florianópolis, Brazil.

Schultes, R.E., Hofmann, A., Šilar, M., 1996. Rostliny bohů: Jejich posvátná, léčebná a halucinogenní moc. Volvox Globator, Praha.
Jahodář, L., 2009. Farmakobotanika: semenné rostliny. Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, Praha.
Šita, F., 1976. Léky z šera pralesů. Nakladatelství KRUH, Hradec Králové.
Škrabáková, L., 2013. Zdraví z pralesa – Léčivé rostliny Amazonie. Nakladatelství Eminent, Praha.
Horák, M., 2014. A Reader in Ethnobotany and Phytotherapy: Monographic Series. Mendelova Universita, Brno.

autoři textu: Ludvík Bortl, Jiří Lipenský a Marie Kalousová
autoři fotografií: Ludvík Bortl (LB), Jiří Lipenský (JL), Hana Vebrová (HV), Pavel Borecký (PB)


 ⇐ Hrozby || Agrolesnictví
Další informace také v sekci :: Odkazy :: Botanika ::